Fit mom, happy son

Nadbytek kalorií (z přejídání) jen tak nevycvičíš, ani nemusíš

Dneska hřešení, zítra cvičení. Kdo by to někdy neřešil. Ale proč vlastně? Hlavně se do toho nezamotat.

Poměrně často dostávám otázku: „Hřešíš někdy?“. Hřešením je myšlena sladkost nebo něco mimo jídelníček. Dát si dortík, co mi chutná za hřešení nepovažuji. Jasně, že jsem to tak neměla vždy. Byla to dlouhá cesta k tomu necítit se provinile, když si dám něco „mimo“.

Čím více restrikcí a současně málo kalorií/ živin tělu dáš. Tím větší chutě máš. A hrozí, že se do toho všeho nepěkně zamotáš.

Nadměrné cvičení spojené s nízkým kalorickým příjmem vede dříve nebo později k přejedení. Následným výčitkám, pocitům viny. Opět máš potřebu přehnaně cvičit a málo jíst. „Musíš to přece vycvičit.“ Omyl, nic takového nemusíš.

Hlavně to ani není možné. Protože i „jen“ ledová káva se zmrzlinou šlehačkou může být nabušená kaloriemi, jejichž spálení ti nějaký čas zabere. Přejedení často bývá spíš o stovkách až tisících kaloriích. To bys pak nedělal/a nic jiného, než cvičila a omezoval/a se v jídle. To není dlouhodobě udržitelné.

Jídlo není hřích a nemělo by být odměnou, ani trestem, ale výživou pro tělo. Stejně tak zdravý vztah ke cvičení je zcela zásadní. Proto by měla být skutečná a pestrá strava základem tvého jídelníčku, a to v dostatečné míře a uvidíš, že chutě ustoupí, nebo alespoň nebudou tak časté a nutkavé. A když pak jednou za čas přijdou, můžeš si bez výčitek něco dát.

Vím, lehce se to řekne/ napíše. Protože tohle všechno určitě víš, ale změnit to uvnitř, je to nejtěžší, ale nejdůležitější. Nevzdávej to.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.