Fit mom, happy son

Nejsem náladová, jsem jen cyklická…

V rámci cyklu běžně mívám období, kdy mám dobrou náladu, strašně moc energie a nápadů, které samozřejmě nejsem schopna všechny realizovat, tak si je aspoň zapíšu, přesto mě občas frustruje, že chci stihnout víc.

Tuto kreativní fázi střídá období, kdy mám „vymeteno“, jsem bez nápadů, i energie je méně. Většinou jsou to jen mírné změny, ale momentálně se nacházím někde hluboko v této fázi. Předpokládám, že je to tím pobytem doma s dětmi (kdo mě sleduje, tak ví). A občas to má asi v nějaké podobě každý, nebo alespoň každá z nás, nevím, jak muž.

„Co ti zase je?“ Nic, a to je právě to. Nemám chuť jíst, přemýšlet, co uvařit, s pečením je to lepší… prostě se mi nechce nic. Nejraději bych vypla „policejní radary“ (sledovat, co dělají děti, kdo kam vylezl, kdo komu co udělal…) a zalezla si k nějakému seriálu, nebo si prostě jen lehla a přepnula se do módu „nabíjení“. Ale to my na rodičovské/ mateřské „dovolené“ jaksi nemůžeme. Takže budu dělat, co je v mých silách, abych tuto fázi v klidu zvládla a pokusím se alespoň do jisté míry zabývat něčím (podle svých možností), co by pomohlo mně a díky tomu i okolí, pro které budu snesitelnější. Přiznávám, že jsem trošku výbušnější.

Uvědomuji si, jak je pro mne pobyt venku důležitý. Pohyb mám ráda, ale když je uvnitř, není to ono.

Skvělý je také tanec nebo zpěv s dětmi, když mě nikdo jiný nevidí, ani neslyší, tak je to nesmírně uvolňující a Víťa s Mikym to ještě snesou. No, i když už i Víťa začíná s tím „nezpívej, já to nechci poslouchat.“

Další bod, jak pomoci lepší náladě je, udělat něco pro sebe, ať už je to terapie, kosmetika, kadeřník, odpočinek…

Čtení nebo poslouchání podcastu je pro mne v tuto chvíli nereálné, nedokážu se dostatečně soustředit. Ano, je to přesně takové to, kdy nevíte, co v rozhovoru či v knize bylo a vracíte se neustále zpět.

Jestli máte další typy, jak být víc v pohodě, tak sem s nimi.

Abych předešla komentářům, že si stěžuji. Nestěžuji si, jsem celkově spokojená, jen mám horší období, ale vlastně už teď, díky psaní a procházce se cítím líp. Tak proč to píšu? Co tím chci říct?

Je to normální, nemá smysl se do něčeho nutit. Ulehčeme si to, jak jen to jde. Nejsme náladové, jsme jen cyklické ❤

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.