Vypadá to jako pohodová dovolená (Zakhyntos), taky byla. Skoro
.
Přes opar, PMS, MS, rýmu, nachlazení, teplotu, zánět spojivek, do krve prasklou patu (i tak jsem běhala/chodila), špatný spánek (no, asi tak, když se vám 2 děti vrtí po celé posteli❤️) … si myslím, že jsme si to užili.
A to nejdůležitější je, že jsme byli spolu. Protože rodina není samozřejmostí a společné zážitky, čas strávený spolu je důležitý. Je úplně jedno, kde to je.
První dny nás zaskočil téměř nulový signál. Pro nás celkem nezvyk. Já jsem si ten off-line užila (V některých místech signál byl, ale žádná sláva, takže většinou telefon ležel po v tašce/ batohu). Tak trochu neplánovaný digitální detox, kdy jsem si víc užívala přítomnost, četbu, relax, procházky (Potřebuji pohyb, jinak jsem na ⁕⁕⁕, a ty východy slunce, nádhera.), sluníčko, jídlo (které jsem nemusela připravovat) a hlavně děti, jak se dokážou zabavit a za každé situace vymyslet nějakou rošťárnu
. Jak se Víťa zdokonalil v plavání, potápění, jak mu to dělalo radost. Jak Mikyho dokáže zabavit házení kamínků do moře. Je neuvěřitelné, jak málo může stačit ke spokojenosti.
A jestli se dá přibrat na dovolené? Rozhodně dá. Ale to i zhubnout, s all inclusive. Mně i manželovi se ručička váhy pohnula každému jiným směrem. Odhadnete, jakým a komu? 
Domů jsme se už také těšili. V letadle jsme dostali dětskou záchrannou vestu pro Mikyho.
Vítek: „Mami, můžu jí rozbalit?“
Já: „Nemůžeš. To bychom pak už nezabalili.“
Vítek: „Tak až budeme varovat.“
Já: „Myslíš havarovat?“
Vítek: „Jo, havarovat.“
Miluju je ❤️❤️❤️